HAWKFEST 2004
Hawkfest je dvoudenní festival (koná se vždy třetí víkend v září), který oslavuje každoroční migraci dravců napříč jihovýchodním Michiganem. Pozvaní mluvčí připravují program: seminář zaměřený na poznávání dravců, hry pro děti a všechny ostatní aktivity, které jsou součástí tohoto víkendu plného zábavy. Pozorování dravců je vedeno členy Jihovýchodní michiganské výzkumné organizace (SMRR). Je to nezisková organizace věnující se sčítání dravců, kteří přelétávají přes Lake Erie Metropark a nejbližší okolí. Tak zněl leták, který se mi dostal do rukou asi před týdnem.
Zvedl jsem telefon a zavolal na číslo uvedené v letáku. Dozvěděl jsem se, že v neděli se začíná v 10:00. Na místo jsem dorazil asi v 10:15. Bylo tam už asi 100 lidí a během dne dorazilo zhruba dalších 200 az 250 návštěvníků. Členové organizace SMRR už byli na místě s připraveným programem. Ukazovali lidem volně žijící dravce, chycené za účelem kroužkování. O každém mluvili zhruba 15 minut a pak ho na místě vypustili zpět do volné přírody. Stejně tak tomu bylo i v případě této káně rudoocasé z prvních dvou obrázků, o které se návštěvníci dozvěděli mimo jiné, že je narozena letos v lednu, a že asi 80% těchto mláďat nepřežije. Nejsou dostatečně silná se sama o sebe postarat. V neděli vypustili asi pět různých dravců, ale hovořili i o mnohém dalším. Například o jejich způsobu letu, obživě. Měli připravena opravdu zajimavá vyprávění, ale zodpovídali i dotazy návštěvníků. V přestávkách mezi vyprávěním členů této organizace předváděli své ochočené dravce sokolníci. K těmto dravcům se dostanu na konci článku. Dále bylo připravena spousta her pro děti, včetne lezení na umělou skálu. Také měla na místě svůj stánek firma Nikon, která zde předváděla své dalekohledy. Návštěvníci si je mohli vyzkoušet nebo si je zakoupit za zvýhodněnou cenu. Samozřejmě občerstvení bylo zajištěno.
V následujících řádcích uvádím některé zajímavé dotazy a odpovědi na ně.
Co je to migrování ptáků a proč migrují zrovna zde?
Dravci, kteří migrují přes jezero Erie, jsou z Kanady a daleko ze severu. Na jejich cestě na jih dosahují severního pobřeží jezera Erie a otáčí se na západ, pokračují po severním pobřeží jezera, dokud nedorazí k ústí řeky Detroit. Zde ptáci přelétávají řeku k jezeru Erie a pokračují na jih. Mnoho jich využívá teplých sloupců vzduchu, které vzestupují ze země a přizvedávají je. Tyto sloupce se netvoří nad hladinou vody a to je důvod, proč dravci odmítají létat přes otevřenou plochu jezer. Ptáci používají tyto masy vzduchu jako pohon, hladce kloužou z jednoho na druhý. Na této cestě mohou klouzat dlouhé míle bez spalování energie.
Jaké druhy ptáků zde mohu vidět?
V pozorovací sezóně ptáků od začátku září do konce listopadu, je zde možné vidět 16 druhů ptáků: orel bělohlavý, orel skalní, kondor krocanovitý, orlovec říční, moták pilich, krahujec americký, jestřáb Cooperův, jestřáb lesní, káně rudoocasá, káně širokokřídlá, káně páskovaná, káně rousná, káně bělohrdlá, poštolka americká, dřemlík tundrový a sokol stěhovavý.
Kam všichni tihle migranti letí?
To záleží na konkrétním druhu. Pravidlo je, že ptáci, kteří odlétají nejdříve, zpravidla migrují nejdelší vzdálenost. Například káně širokokřídlá, která odlétá v září, letí až dolů na samotný jih Ameriky. Káně rousná, velký pták pocházející z tundry, odlétá v listopadu, ale zřídkakdy doletí na jih Spojených států. Podle náročnosti zimy se určuje vzdálenost migrace jednotlivých druhů. Třeba káně rudoocasá migruje pouze tak daleko, jak daleko potřebuje k tomu, aby si mohla obstarat potravu.
Jak a proč jsou vlastně dravci počítáni?
Dravci se shlukují do malých skupinek, když přelétávají z jednoho sloupce teplého vzduchu na druhý. Tyto malé skupiny jsou spočítány pomocí ručního počítadla. Občas je tam ale příliš mnoho dravců. Potom je jejich počet odhadován pomocí dalekohledu. V každém případě ale pozorovatelé uvádějí raději menší než větší čísla. Ptáci, kteří se objeví z jiné migrační cesty nejsou počítáni. Dravci jsou občas považováni za měřák čistoty životního prostředí. Jsou často první skupinou zvířat, na kterých se dá pozorovat úbytek populace. Patrný úbytek populace v rozmezí několika let může poukázat na nějaký problém. Například úbytek populace orlů bělohlavých v šedesátých a sedmdesátých letech byl zapříčiněn pesticidy otravenou potravou. Je jasně ukázána ve výpisech počtu dravců Hawk Mountain Sanctuary v Pensylvanii.
Na závěr bych chtěl představit některé ochočené dravce, kteří byli k vidění na letošním ročníku.
Výr velký (Bubo Bubo)
Patří do řádu sovy, čeleď puštíkovité. Obývá Evropu, Asii, Severní Afriku a střední východ. Dorůsta 66 – 71 cm. Váží 2 – 3 kg. Samec bývá menší než samice. Rozpětí křídel může být až 170 cm. Živí se malými savci (např. hraboš, krysa, myš), uloví i lišku. Dále loví ptáky (např. vrána, tetřev, kachna, ale i ostatní dravce). Plazy a obojživelníky už loví méně. Pro svůj lov si
nejraději vybírá volná prostranství, ale může lovit i v lese.
Hnízdí ve skalních útesech, na zemi mezi kameny, pod spadlými stromy, křovím. Taktéž mohou využít opuštěná hnízda ostatních velkých ptáků. Do hnízda se vrací opakovaně, některé páry i celý život. Na konci zimy klade samice 1 – 4 vejce. Sedí na nich 35 dní a během této doby ji samec krmí. Mláďata v hnízdě zůstávají asi 5 – 7 týdnů., ale rodiče opouští až po 6 měsících.
V zajetí se mohou dožít až 60 let, ale ve volné přírodě se dožívají maximálně 20 let. V přírodě nemají přirozené nepřátele.
Káně rudoocasá (Buteo jamaicensis)
Patří do řádu dravci, čeleď krahujcovití. Obývá Severní Ameriku od středu USA po Kanadu. Váží mezi 0,9 – 1,8 kg, měří 55 cm a rozpětí křídel má asi 140 cm. Samice na
jaře klade 1 – 3 vejce a sedí na nich 28 – 32 dní. Skořápka vajíček je velmi tvrdá, vyklubat se mláďatům trvá 24 - 48 hodin. Dožívají se 10 – 21 let. Jejich nejčastější potravu tvoří malí hlodavci a plazi. Dokáže ale ulovit i větší kořist.
Káně rudoocasá je dravec, má silný zahnutý zobák, jeho velmi ostré pařáty tvoří tři prsty otočené dopředu a jeden dozadu. Pomocí nich usmrcuje svou kořist.
Svoje teritorium si střeží velmi dobře, hlavně v zimních měsících, kdy je obtížné něco ulovit. V tomto období, kdy je světlo pouze 9 hodin denně, mu obstarání potravy zabere až 7 hodin (průměrně uloví 135g potravy denně).
Má velmi pronikavý hlas, který je používán ve filmech na celém světě pro napodobování hlasů orlů a káňat.
Sokol stěhovavý (Falco peregrinus)
Tento druh sokola obývá hlavně volná prostranství s vysokými útesy a srazy, kde má dobrý rozhled. Najdete ho ale také ve městech, kde hnízdí na výškových budovách. Pro své hnízdění využívá i opuštěná hnízda ostatních ptáků. Do hnízdiště se vrací po mnoho let. Od poloviny dubna klade obvykle 2 – 4 vejce. Mezi jeho nejčastější kořisti patří hlavně ostatní ptáci (holubi,
hrdličky, vodní ptáci a další). Při střemhlavém letu může dosáhnout rychlosti až 300 km/hod. V menší míře loví drobnější savce, plazy a ryby. Samec i samice jsou stejně zbarvení, samice je ale asi o třetinu větší než samec. V 60. letech minulého století došlo k silnému úbytku populace sokola stěhovavého na celé severní polokouli. Naštěstí se podařilo jeho populaci opět zvýšit díky záchranným programům a přísné ochraně.
Káně černohřbetá (Buteo augur)
Patří do čeledi krahujcovití, podčeleď káně. Tento dravec byl původně rozšířen hlavně ve střední a východní Africe. Živí se plazy, mláďaty ptáků a zajíců.
Za pomoc s českým názvoslovím děkujeme panu Petru Dalíkovi.